close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


DOČASNÉ OZNÁMENÍ
Všem se omlouvám za neaktivitu, poslední dobou na mě tlačí povinnosti a škola. Kdybyste někdo chtěl ukončit hru, napište do Kronic, ráda splním přání :D - Atenea

Elise Bellona Raven

27. září 2015 v 18:35 | Atenea |  NPCs
Hráč: ---
Jméno postavy: Elise Bellona Raven
Věk: 16 let
Zaměření: Templář
FC: ---
Družstvo: Stříbrná Elita
Výpravy:
Záchranná výprava pro Spirituální džbán
Požehnání: ---
Tituly:
Královský templář
Člen Stříbrné Elity
Princeznina učednice
Přeživší z Fénixova léna



Elise je dívka menší postavy. Není moc vysoká a její výška 160 až 165 centimetrů... to není nic moc. Někdo se ještě diví, že na sobě udrží vůbec ocelové těžké brnění. Nenechte se zmást. Elise je pouze drobná, za to je velmi rychlá a hbitá. Až moc hbitá na templáře. Se štítem a kopím v ruce je téměř neporazitelná. Má dlouhé blonďaté vlasy, které při trénincích nosí sepnuté do vysokého ohonu nebo spletené do copu. Při slavnostech nosí vlasy rozpuštěné. Často nosí na hlavě nějakou ozdobu, velmi často věnec květin. Do válek nosí věnec z vavřínů, protože věří, že přináší štěstí. Ale už pryč od vlasů a ozdob. Má světlou pleť, která se snad nikdy neopálila. Na tvářích je odstín pleti trochu dorůžova. Stejnou barvu mají i její rty, které jsou úzké, avšak když se usměje, vypadá velmi roztomile. Rty však nejsou to, co dominuje obličeji. Jsou to její oči, které jsou šedé. Je to spíše barva ocele. Díky očím už tak roztomile nevypadá, protože má o to víc chladný pohled a tvrdohlavý pohled. Málokdo dokáže odolat a neodvrátit pohled, když se na něj Elise podívá.

Většinou nosí brnění, i když nejde do války ani na trénink. Bez brnění se cítí nesvá a málokdy ji uvidíte v něčem jiném. Kdo ví, možná chodí v brnění i spát. Její brnění je ze slitiny ocele a stříbra. Ocele proto, že to dříve bylo brnění jejího otce. A stříbrné proto, že patří do Stříbrné Elity a byl by hřích, kdyby nenosila stříbrné brnění a zbraně. Další věc, která má znázorňovat její členství ve Stříbrné Elitě je její červeně vlající plášť. Je trochu ohořelý, ale to není vůbec nic oproti tomu, co všechno si musel přertpět, aby mohl tak hrdě vlát.

Elise se na první pohled zdá být chladná a poněkud arogantní ke svému okolí. Ale opak je pravdou. Elise je velmi milá a laskavá, co se týče všech okolo ní. Stejně mile a laskavě působí i k nově příchozím. Kromě toho je i odvážná, už po několikáte a ne naposledy se utkala se samotnou smrtí, aby zachránila své přátele. To v ní hraje klíčovou roli, protože být laskavá a přitom odvážná z ní dělá téměř neprorazitelnou. Když ji někdo srazí na kolena, zvedne se. Co se týče tvrdohlavosti, ano, je hodně tvrdohlavá. Dokáže dlouho bojovat za svůj názor. Nikdy se neunaví a když už, tak se rychle zotaví. Její slabostí je ale oddanost k Dragsoru. Svou věrnost a loajalitu dává na první místo, dokonce i před přátele. Bohužel toto s ní dělá Dragore - bezcitného bojovníka za svoje království. Ale nemyslete si, že by své přátele před královstvím nehájila. To ano, ale stále to nestačí na její věrnost. Občas je stydlivá, ale to se u ní moc neprojevuje. Celkem častěji hlasitě a nahlas zaútočí na svůj cíl.

Ne nadarmo dostala druhé jméno jako Bellona - bohyně války. Je to skutečně tak. Není to dokonalé, ale je to velmi dobré, co se týče jejích schopností. Dokáže ovládat snad každou zbraň, se kterou se dříve setkala. Ale být dobrá ve válce neznamená jen dobře ovládat zbraň. To znamená i ovládat schopnosti kompromisu a zřízení míru mezi stranami.

Její historie se táhne dlouho do minulosti. Elise vlastně ani není z Dragsoru. Původně bydlela v Barceloně ve Španělsku. Její otec byl pouhým obchodníkem a její matka byla pouhou malířkou map. Bydleli v podivném šišatém mlýnu na kraji města. Psalo se 9. října roku X709 před naším letopočtem, když se chudé malířce map narodila malá roztomilá holčička. Pojmenovali ji jako Elise. Byla menší než jakékoliv jiné dítě a už nějak tušili, že bude mít krásný život. Medikové ale říkali něco jiného. Prý neměla sílu žít a tak by měla někdy v pěti letech zemřít. Elisini rodiče byli nešťastní, ale i přesto se Elise nevzdali a slíbili, že jí dopřejí krásný, i když krátký, život. Měsíce plynuly a z Elise se stávala čím dál tím krásnější holčička. Už jako malá chodívala na útesy poslouchat zvuky moře a užívala si vítr ve vlasech. Zanedlouho oslavila své první narozeniny. Přála si houpacího koníka a rodiče jí ho dali. Zatím žila rodina šťastně. Otec i matka však tušili, že jí to jednoho dne čeká. Elise jako malá neměla moc kamarádů. Ale to nebylo tím, že by ji viděli špatnýma očima. Ona společnost nevyhledávala. Byla uzavřená sama do sebe a jediný, komu se svěřovala, byl mořský vítr. Jednoho dne ji viděl na útesu sedět její otec. Přišel k ní a uviděl, jak si přikládá k uchu podivnou mořskou věc. Neřešil to a místo toho ji jemně poklepal na rameno. "Otče?" lekla se Elise a prudce vstala. Její tehdy krátké vlasy a bílé šaty jí dopřály nevinný pohled. "Zdravím tě, Elise," pověděl otec a přiklekl k ní. Elise se uklonila, jak se to kdysi dělávalo. "Co tu děláš?" zeptal se obchodník malé dcery. Elise usmála. "Poslouchám, co mi vítr vypráví," odpověděla a uculila se. "To ale lidé nedělají," opáčil obchodník a vedl svou dceru směrem domů. Elise se zatvářila nechápavě. "A proč to lidé nedělají?" Její otec zrychlil. "Protože nechtějí být jiní," řekl. Elise mu sotka stíhala. "A proč nechtějí být jiní? Copak to není lepší, když nikdo není stejný?" Její otec zastavil a podíval se jí do očí. "Poslouchej, Elise. Nikomu o tom nikdy neříkej. Lidé nemají rádi, když jsou lidé jiní. Nastali by pak problémy. Slib mi to." Elise byla vyděšená a tak prudce přikyvovala.

A tak roky plynuly. Elise byly dva roky, pak tři a pak čtyři. O každých narozeninách si přála něco jiného. Na své druhé narozeniny si přála plyšového medvídka. Na třetích si přála mapu Barcelony, ručně nakreslenou od její matky. A o čtvrtých narozeninách si přála kytici růží. Její rodiče byli po každých narozeninách ještě smutnější, protože věděli, že se její den blíží. Až nakonec přišly i páté narozeniny. Co si Elise přála tentokrát? "Přála bych si, abychom všichni byli spolu. Navždy a navěky," smála se Elise a než stihl kdokoliv něco říct, zfoukla svíčky. Když šla Elise večer spát, její rodiče věděli, že je to jejich poslední den s dcerkou. Popřáli jí dobrou noc a pak jí řekli, že jí mají rádi. Elise byla zmatená, protože jí nic takového dříve neřekli.

Jaká radost je čekala, když je druhý den probudil radostný smích. Elise přežila! Aniž by někdo věděl jak, přežila, i když jí medikové předpověděli, že zemře. Její rodiče byli šťastní bez sebe. Koupili jí věneček květin, který si potom Elise nadšeně položila na hlavu. Radost je ale potom brzy opustila. Její matka onemocněla na smrtelnou nemoc. Za pár dní zemřela. Její poslední slova byla, aby byla Elise odvážná a laskavá. Tak i Elise žila. Roky ubíhali a Elise bylo najednou jedenáct let. Tehdy se její otec psychicky zhroutil a nebyl schopen pracovat. Začínal mlít nesmysly a tak Elise utekla. Utekla k útesům a tam se vyplakala. Byla zrovna půlnoc, když se před ní objevila oslepující záře. Byl to portál. Elise ze zoufalství vešla do světla a objevila se v Dragsoreu.
Dlouhé dny bloudila temnotou, až jednou konečně uviděla světlo a za ním šla. K jejímu překvapení to bylo krásné město. Lidé ji ale povolali ke slyšení u krále. Elise druhý den šla a když se tam poprvé ukázala a vyprávěla jim svůj příběh, král se zželel dívky a nechal ji, aby vyrůstala v hradu. Roky plynuly a z Elise se stala odvážná dívka s dobrým srdcem. Poznala se dokonce s princeznou Dianou - o pár měsíců starší dívku - a byly dobré kamarádky. Elise ale nebrala Dianu jako kamarádku, ale jako Její Výsost a protože Elise neměla rodiče, stala se Dianinou učednicí.

- Stříbrné kopí s elektrickým hrotem. Elektrika je v této době velmi vzácná a proto i toto kopí. Dostala ho od svého otce v deseti letech. Nikdy nedoufala, že ho jednou použije.
- Štít ze slitiny ocele a stříbra se znakem draka. Už sám tento štít říká: "Navždy věrná království. Navždy věrná Dragsoru."

Telekinesis - Manipulace s objekty za pomocí mysli
Master Swordmanship - Mistrovské ovládání mečů



Spirit je duše kdysi zemřelého bílého tygra. Spirit kdysi býval velmi zdatný a statečný samec bílého tygra, který jednou zachránil malé dítě z hořícího domu. Byl za to uznávaný jako hrdina a všichni znaly jeho jméno. Sláva se mu ale nelíbila a tak se odebral zpátky do lesa, kde měl svou jeskyni a tam žil. Potkal ho ale nemilý osud. Lovci z jiného království, kteří přijeli na lov do Dragsoreu nevěděli, že je Spirit hrdina a tak ho ulovili a udělali si z něj... no, moc pěkný kožich.
Spirit ale bloudil dál na světě, místo toho, aby se odpočíval v pokoji. To bylo na tom všem nejvíc smutné. Spirit "žil" dál ještě stovky let, než ho nenašla Elise - nezkušená templářka, která byla vyslána na výpravu. Spirit si Elise oblíbil, jelikož byla odvážná a věrná. Po strávených chvílích se stal Elisiným osobním strážcem. Ta ho totiž zachránila z prokletí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama

Kontakty:

Enwy - arcee3011@gmail.com
Atenea - atenea@post.cz
Dragsor - "bohužel nemá žádný dostupný kontakt, ale naleznete ho často na chatu"