"Už to znovu začíná. Nemyslím si, že se fénixové dají porazit... jsou věční..."
V království Dragsor už zase začaly nepokoje. Zatímco si všichni pokojně myslí, že je království chráněné a žije v míru, Fénixovo léno už spřádá plány na první útok. Byli vysláni už první zvědové, ovšem nevrátil se zatím ani jeden. Tomu vůbec nepomáhají menší problémy, vycházející z jádra Dragsoru. Někteří začali pochybovat o spravedlnosti a moci krále - ti jsou náležitě potrestáni. Král si nepřeje mít pochybovače a už vůbec ne vzbouřence.
Lid žije v matné lži míru. Jediní, kteří to dokáží zjistit jsou členové Stříbrné Elity. Nicméně i přes jejich sílu a výdrž jim chybí jedna věc. Jednota a týmová práce. V tomto ohlehu má Dračí Elita navrch. Jeden jde proti, všichni jsou proti...
V tomto aktu:
Sebastian Blacklance - hlavní postava
Evia Wilder - druhá hlavní postava
Lina Nightwalker
Diana Drachen
Vypravěč a příběh v:
(Je možné, že Akt pochopí jen ti, kteří si přečtou hru na níže uvedených místech.)
Vesnice na kraji lesa -> Dům Evii -> Vězeňský komplex -> Labyrint
Před dějem byla členka Stříbrné Elity - Evia Wilder - povolána na slyšení u nejvyššího Veličenstva...
"Volal jste mě, Vaše Výsosti?" ozval se dívčí hlas. Do sálu vešla malá postava v zeleném nenápadně vypadajícím plášti. Na konci sálu se nacházel trůn a na trůnu zdatný muž - král. Nyní vstal a mávnutím ruky si přivolal dívku blíže. "Evio, ani nevíš, jak rád tě vidím," pozdravil ji a na tváři mu hřál falešený a hraný úsměv. Dívka si poklekla. "Tak, jako já Vás, pane," odpověděla mu a znovu se postavila na nohy. Muž se posadil, tentokrát již s pochmurným výrazem v obličeji.
"Nemám moc času, za chvilku si mě budou volat kvůli jiným královským povinnostem," povzdechl si a dívka přikývla. "Chápu, pane." Muž pokračoval.
"V království nastal zmatek. Nejen kvůli vrahovi, který řádí v okolí lesů, ale i kvůli tomu, že Fénixovo léno se připravuje na válku. Žádný z našich zvědů se dosud nevrátil." Evia zůstala klidně stát. Pouze se o krok posunula. "A v čem je háček, pane? Pokud si Fénixovo léno teprve připravuje útok, můžeme jim to snadno překazit." Král si znovu povzdechl.
"O to právě jde, lukostřelkyně. Nejsme toho schopni, nemáme dost síly v našich jednotkách. Oni jsou kraj, kde se celý život bojuje. Dragsor chce mír." Dívka začala být nervózní. Bylo to jasně vidět v jejích očích, že nechápe. Tušila, že je to něco hrozného. "Pane, já..." Nepokračovala. Nevěděla jak.
"No, tuto věc vyřídíme později. Teď k novějšímu tématu - k tomu vrahovi. Každý v paláci přece ví, že jsi nejlepší v pátrání. Najdi mi ho, prosím." Tentokrát Evia rázně přikývla hlavou. Sundala si kapuci a zaujala vážný postoj.
"Jistě pane. Omluvte mou nezdvořilost, ale..." Odmlčela si. "Pokud je to pouze vrah, proč povoláváte mne? Máte celý oddíl rytířů, kteří by to zvládli. Tak, proč já?" řekla. Král se postavil a přistoupil k dívce. Zadíval se do jejích pronikavých očí. Pak vyslovil slova, která neměl nikdo slyšet. "Protože si potřebuješ odpykat svůj trest. Četl jsem tvůj rejstřík, Evio Wilder. Může se zlodějka stát členem skupiny pro spravedlnost - Stříbrnou Elitu?" Evia udělala něco, co připomínalo zavrčení. "Změnila jsem se, pane," odporovala. Král se zasmál. "To ještě uvidíme."
Když Evia odešla ze sálu už nějakou dobu, nechal si král zavolat Linu Nightwalker - kapitánku královské gardy. Templářka v brnění přišla a uklonila se. "Zdravím, pane." Král přešel rovnou k hlavnímu tématu.
"Light, sledujte ji. Mějte ji na očích. Na té holce je něco neobvyklého."
Sebastian si jen nevinně užil menší zábavičku. Díky bohům ho nikdo neviděl. Když se pokoušel o útěk z místa činu, narazil na Eviin dům zrovna ve chvíly, kdy se Evia vracela ze slyšení. Nabídla mu, že u ní může zůstat. Po krátké době však dorazila královská garda společně s Linou Nightwalker. Lina i Evia jsou přátelé, nicméně templářka je oddaná svým povinnostem. Vyslechne si Eviu a když templářka najde v Eviiné ložnici schovaného Sebastiana, odvede je do vězeňského komplexu, kde probíhal bedlivý výslech.
Sebastian a Evia se pak museli rozdělit. Zatímco Sebastian byl vyslýchaný v podzemní části Linou Nightwalker, Evia šla jinam. Měla tu čest být vyslýchaná princeznou...
Evia šla se sklopenou hlavou. Na levé i pravé straně s ní šli rytíři. Zatímco Sebastian byl odveden k výslechu do podzemní části, ona mířila jinam - do sálu princezny. Snažila se těm strážím vymluvit, ať si místa vymění, ale jediné, co dostala byla silná rána do břicha. Ano, bylo povolené násilí, jak již řekla Lina Nightwalker.
Po pár minutách chůze tam dorazili. Byl to velký sál. Ve dveřích již čekala Diana. "Vaše Veličenstvo, Evia Wilder dorazila." Diana přikývla a pokynula jim, ať jdou dovnitř.
"Jsme připraveni k soudu, slečno," řekl jeden z rytířů a vyndal velký pergamen. Princezna pokynula rukou, že lze pokračovat. Rytíř začal číst. "Evia Wilder, členka skupiny Stříbrná Elita, obviněna sedmkrát z krádeže, jednou z velezrady a neuposlechnutí rozkazu. Nyní souzena za vraždu." Evia zvedla hlavu a zmateně se na všechny podívala. "C-co prosím? Velezrada? Neuposlechnutí rozkazu? Sedmkrát z kráděže...? No, osmkrát." Rytíř přikývl. Princezna nenápadně zakroutila hlavou.
"Určitě je to nějaké nedorozumění, Evio. Řekni, že je to nedorozumění," řekla Diana klidně. Doslova tím ale vyzývala lukostřelkyni, aby to řekla. Evia avšak zakroutila hlavou. "Nemohu na to nic říct, princezno. Nemám nic, co by dokazovalo, že nejsem vinna. Bohužel, váš tatík králíček si na to mohl vymyslet to nejhorší," řekla a po celou tu dobu se teď poprvé pousmála. "Nemám pravdu, Diano?"
Jeden z rytířů zvedl ruku k ráně. Samozřejmě, že tohle se počítalo jako znehodnocení královy moci. Když už rána skoro dopadla, Diana zakročila. "Tak dost!" Její hlas se nesl po celém sále.
"Jaký je trest?" zeptala se Diana již klidnějším hlasem rytíře. Ten zakroutil hlavou a sroloval pergamen. "Na takovýto těžký čin pouze dva, princezno. Smrt nebo vyhnání."
Evia opět sklopila hlavu. Tak či tak je to těžký trest. Nebude moct plnit své povinnosti, coby členky Stříbrné Elity. Chtělo se jí brečet, avšak zůstala silná.
"Jsem držitelka titulu za spravedlnost. Pokud mne chcete odsoudit za něco, co jsem neudělala, budu bojovat. Nejsem vrah. Někdo jiný udělal chybu a jistě se z ní už poučil. Když to ale má být takto, vinu nesu a beru ji na sebe," prohlásila pevným hlasem. "Jenom... chtěla bych ještě jednu poslední věc," řekla a vytáhla krabičku, v níž byla dýka. Sebastianova. "Se mnou přišel i druhý člověk. Tohle mu dejte. Když jsem teď vzala vinu na sebe, můžete ho pustit," řekla a usmála se smutným úsměvem. Pak zvedla zrak a zabodla ho do princezny. "... a pokud mu něco uděláte, přísahám, že se vrátím - klidně ze záhrobí - abych ho pomstila. Vaše království nebude mít klidu," dodala a na tváři měla psychopatický úšklebek.
Rytíři na ni zírali a ani jeden nebyl schopný tu věc vzít do ruky.
"Já to udělám," ozval se další hlas. Do sálu vešla Lina Nightwalker. Vzala si od Evii krabičku a přikývla. "Jsi statečná, Evio Wilder. Máš můj obdiv. Máš-li nést svůj trest, nes ho hrdě." S těmito slovy zase odcházela. Bylo však jasné, že celou dobu poslouchala jejich rozhovor.
Zatímco byla Evia odvedena do žaláře, kde ji určitě čekala poprava, Diana tiše rozmýšlela nad jejími slovy. Měla ve všem pravdu... ale proč?
Poprava ji čekala, to bylo více než jasné. Lina krabičku dala Sebastianovi, když skončil výslech. Když Evia vzala vinu na sebe, nebylo co řešit - Sebastian byl volný. Mohl pokojně odejít, otočit se a zapomenout na tu záležitost. To však neudělal. Za tento čin si získal Linin obdiv a to mělo velkou váhu. Jakmile Sebastianovi Lina sdělila, že jde Evia za popravu, chtěl ještě zůstat. Lina měla srdce a nebyla bezcitnou osobou a tak mu dovolila, aby se ještě na Eviu podíval - samozřejmě už byla lukostřelkyně za mřížemi. Templářka začala cítit nenávist vůči králi, který Eviu potrestal nespravedlivě. Ano, byla čestnou kapitánkou jeho gardy, ale to ještě netušila, že je takový šílenec. Být templářkou pro ni znamenalo i konat hrdinské, ovšem férové, skutky.
Poté, když zazněl zvon, šla Evia na popraviště. Přišel se podívat i král osobně. Nikdo by s tím nic neudělal, kdyby se Lina nerozhodla, že popravu zastaví. Přece jen měla vůli na své vlastní muže víc, než je má král. To si ale jen myslela. Sebastian Eviu zachrání včas - dokonce v sobě objeví i novou schopnost. Ovládat oheň. Nicméně Lina byla zajata. Jako kdyby se stal božský zázrak, Sebastian i Evia společně utečou pryč do bezpečí. Eviu však ještě zasáhne šíp do ramene... jedovatý šíp. Důležité bylo ale to, že se oběma podařilo utéct do labyrintu, kde je čekalo milé, i když otravné překvapení...
Kapitánku královské gardy čekal náležitý trest, stejně tak jako všechny, co se postavili proti vůli krále.
Lina dostala další ránu na záda. Ano, jednalo se o mučení. "Dost, přestaňte. Přestane cítit bolest.." Katové již nepokračovali. Dívka zhluboka dýchala, na tváři měla pot a na zádech jí pálilo. Některé rány byly již jako jizvy, ale některé byly čerstvě krvavé.
"Víš, proč trpíš?" ozval se hluboký a mrazivý hlas. Lina jen na malou chvilku zvedla hlavu a vydolovala ze sebe arogantní úsměv. "Pokud je tohle spravedlnost, pane... Neměli jste žádné důkazy, že byla ta dívka vrah. Nikdy žádnou špatnou věc neudělala. Nebyl jste jediný, kdo četl její rejstřík," mluvila a přitom dýchala, aby necítila bolest. Lina si toho už přetrpěla hodně a tak tohle nebrala jako výhrůžku. Teď zvýšila hlas do kovového a téměř bezcitného tónu. "I přesto jste ji nechal popravit. Jen jste si na ní vylil zlost! Proč? Protože ji jste ovládat nemohl? Jako třeba mě, Elise, Kaie nebo Alexandera? Protože měla svobodnou vůli?" Král ji zvedl hlavu, až to bolestně zakřupalo.
"Ty jsi taky pod vůlí. Tu sis ale zvolila. Chceš své vzpomínky zpět? Vzpomínky, které mě tak nesmírně rajcují. Vzpomínky, ze kterých srší čiré utrpení. Chceš je zpátky?" Lina si stále zachovávala svůj chladný výraz v obličeji. Pomalu se na její tváři však objevila zoufalost. Toho hned král využil.
"Krev, utrpení, bolest... těch všech věcí jsem tě zbavil. Jak se mi odvděčíš?! Zradíš mě kvůli nějaké bezvýznamné zlodějce, která s tebou nemá nic společného," křičel. Jeho hlas plný nenávisti vůči Evii Wilder se nesl chodbami. Lina se zasmála. Tentokrát ne mírným tónem, ale psychopaticky pobaveným. Doslova ďábelsky. Tento smích překvapil i krále, který byl nucen couvnout. Nikdy se u ní tohle ještě nevidělo. Lina byla ve všech případech klidný a vyrovnaný člověk. Avšak trest, vůně vlastní krve a utrpení na tomto místě s ní udělalo to, že se utrhla ze řetězu.
"Faajn," zasmála se a zvedla hlavu. V očích jí nebezpečně zablesklo. "Tím pádem to chci zpátky. Zdá se, že mé vzpomínky byly to jediné, co mi k tomu všemu scházelo. K tomu vás nesnášet." Král se rychle otočil a zmizel z dohledu. Katové jen dál vykonávali svou práci...













